Pět Svatomartinských vín ročníku 2026, pět různých charakterů a jeden domácí gastronomický experiment. Tentokrát jsme totiž nevybírali vína k pečené huse, ale připravili husu a kachnu vínům na míru. Jak si mladý Modrý Portugal poradil s pečínkou, čím překvapilo Svatovavřinecké a proč jsme k jablečnému koláči vybrali růžové i aromatický Muškát? První vína nového ročníku nás potěšila. A to přesto, že letošní vinobraní bylo pro vinaře mimořádně náročné.
Pět lahví, pět různých charakterů. Dvě bílá vína, dvě červená a jedno růžové. Všechna mladá, ovocná, plná energie a připravená předvést první podobu ročníku 2026. Svatomartinská vína máme rádi právě pro jejich bezprostřednost. Nečekáme od nich vyzrálou komplexitu, ale svěžest, radost z nového ročníku a také příležitost trochu si pohrát s gastronomií.
A tak jsme letos obrátili obvyklý postup. Nejdřív jsme vybrali vína, teprve potom začali přemýšlet, co jim připravíme na talíř. Husa a kachna byly samozřejmostí, ale tentokrát nás zajímalo především to, jak se jednotlivá vína promění ve společnosti různých chutí.
Pět vín, pět různých nálad
Na stole se sešla vína čtyř producentů: Habánských sklepů, Víno Mikulov, CHÂTEAU VALTICE a Zámeckého vinařství Bzenec. Každé přineslo trochu jiný pohled na nový ročník.
Muškát moravský z Habánských sklepů otevřel degustaci aromatickou, svěží a příjemně ovocnou notou. Voňavé, nenáročné, na patře působí zprvu nasládle, ale v dochuti suché, šťavnaté. Láká mladistvou energií, přitažlivé právě svou aromatikou i pro mladší generaci. Víno překvapivě pod korkem s 11,5 % alkoholu. Exotické bílé a žluté ovoce, citrusové tóny a charakteristická muškátová vůně z něj dělají nápoj, který dokáže naladit chuťové pohárky ještě před prvním soustem. Výborně se hodí jako aperitiv, ale našli jsme mu ještě jednu zajímavou roli, k níž se vrátíme na závěr.
Müller Thurgau z Víno Mikulov nabídl opět osvěžující projev, znovu jde o aromatickou odrůdu, ve srovnání s muškátem však s „umírněnějším“ projevem bílého a žlutého sadového ovoce, broskví, ale i citrusů, angreštu. Příjemný jako aperitiv, dokázal osvěžit chuť mezi jednotlivými sousty, 12 % alkoholu, v závěru hezká kyselinka. Jeho mladistvá živost dokázala fungovat i s husí pečínkou zvlášť s jemným knedlíkem a se sladším bílým zelím, takže i taková vína mají u bohatšího slavnostního menu své místo a pokud chcete zůstat u bílého jde to. V otázce párování však logicky zvítězila obě červená.
Modrý Portugal z Habánských sklepů ukázal, že červeným letošní teplý rok přál, což se projevilo i v harmoničtějším projevu, než bychom od mladého vína možná čekali. Pěkná ovocnost, šťavnatost, pikantnost a lehká kořenitost podpořená jemným zralým tříslem dokázala, že se neztratil nejen vedle pečeného masa, ale ani vedle pikantního červeného zelí. Křupavá kůže, šťavnatá kachna, dokonale vypečená husa a trochu výpeku, to vše mu tvořilo výbornou společnost. 12,5 % alkoholu. Prima
Perfektní službu pak odvedlo červené Svatovavřinecké ze Zámeckého vinařství Bzenec. Potěšilo hebkým, hřejivým projevem a plnou až marmeládově svůdnou ovocností. Jemné třísloviny a měkká chuť vytvořily s pečínkou velmi příjemnou kombinaci. Pitelné, šťavnaté, nekomplikované, čerstvé s 12 % alkoholu, jednoduše víno, u kterého člověk rád zůstane o sklenku déle.
Rosé bývá většinou sázkou na jistotu pro všechny, kdo jsou spíš na vína lehčí, bílá, ale zároveň párování s jídlem volá po tónech červeného ovoce. Pak je růžové víno – nebo také klaret (bílé víno), obojí vyrobené z modrých hroznů ale jinou metodou – dobrou volbou. Svatovavřinecké rosé z CHÂTEAU VALTICE je opravdu lehoučké, ovocné, s 11 % alkoholu. Ve vůni i chuti červené lesní bobule, hravé, pitelné. Jeho úloha byla tentokrát dvojí: doprovodilo předkrm a později se vrátilo na stůl při sladké tečce. A v obou případech ukázalo, jak univerzálním partnerem může mladé růžové víno být, přesto, s paštikou v roli předkrmu se mu dařilo lépe.
Od husí paštiky až po poslední sousto pečínky
Začali jsme husí paštikou s brusinkami. A právě tady dostalo prostor růžové Svatovavřinecké. Jeho svěžest příjemně kontrastovala s jemnou, bohatší chutí paštiky, zatímco ovocnost si rozuměla s brusinkami. Pěkný příklad toho, že dobré párování nemusí spočívat jen v podobnosti chutí, ale také v jejich kontrastu.
Pak už přišla na řadu husa a kachna, které se pomalu táhly přes noc. Ráno byl celý byt provoněný tak, že člověk dostal chuť dát si husu rovnou k snídani. Pravda, konkurence čerstvého jablečného koláče – z klasických jablek v kombinaci s kaki aneb zlatými jablky, jak se také tomuto Diovu ovoci přezdívalo – byla veliká. Ale ráno nebyl prostor pro ochutnávku, k snídani byla vejce, klasika, hostina musela počkat na správné načasování.
Naopak večer patřil připraveným pokrmům a párování, takže po aperitivním Muškátu následovala zmiňovaná paštika, s níž oproti oběma bílým vínům fungovalo nejlépe právě víno růžové. Pak už nebylo nač čekat a šlo se rovnou na husu, kachnu a klasiku tedy knedlík a zelí. Maso bylo krásně měkké a šťavnaté, kůže zlatavá a křupavá. K tomu krkonošské červené Vysocké zelí, trocha bílého též ve sladkokyselé úpravě na porovnání, houskové a bramborové knedlíky a samozřejmě výpek, bez kterého by taková hostina nebyla úplná.
A také lokše. Tedy alespoň původně. Několik se jich sice podařilo připravit, ale ještě před slavnostním servírováním záhadně zmizely. Zjevně selhala ostraha kuchyně a přiznejme si, také fotografická disciplína nebyla právě profesionální. Poučení pro příště? Lokší musí být víc. Výrazně víc.
Svatomartinské je hravé, tak si hrajte
Právě kombinace pečeného masa, zelí a různých příloh nám umožnila vyzkoušet, jak odlišně mohou jednotlivá vína fungovat. Modrý Portugal si dobře poradil s výraznější chutí kachny, hebké Svatovavřinecké zase krásně doprovodilo husu. Müller Thurgau přinesl vítané osvěžení a ukázal, že ani bílé víno nemusí vedle svatomartinské pečínky stát stranou.
Jak připomíná národní sommelierka Klára Kollárová, při párování není rozhodující jen hlavní surovina: „Záleží na tom, který aspekt jídla chceme zvýraznit – někdy je to maso, jindy třeba sladkost cibule nebo kyselina zelí.“
A přesně to nás na našem malém experimentu bavilo nejvíc. Stejné jídlo, ale s každou další sklenkou trochu jiný chuťový zážitek.Ostatně, Svatomartinské nemusí čekat na slavnostní tabuli. Klára Kollárová doporučuje mladá bílá vína také k jemnějším sýrům, paštikám či zeleninovým pomazánkám. Červená si podle ní dobře rozumějí s výraznějšími uzeninami, pečeným masem, pizzou nebo těstovinami s rajčatovým základem. A růžové? Klidně i k obyčejnému rohlíku se šunkou.
Právě v tom je kouzlo mladých vín. Nemusíme kolem nich stavět velké gastronomické ceremonie. Stačí chuť zkoušet nové kombinace.
O letošních svatomartinských hostinách jsme už psali v článku Vypečené husy voní Českem a další gastronomické inspirace přinesly také naše tipy na husu, mladé víno i kousek exotiky. Kdo si chce připravit vlastní hostinu, může vyzkoušet i náš znovu osvědčený recept na pomalu pečenou husu s jablky.
Svatomartinské není jen mladé víno
Za značkou Svatomartinské se skrývá víc než listopadová tradice a obrázek svatého Martina na koni. Jde o ochrannou známku Vinařského fondu, kterou mohou získat pouze vína z vybraných raných odrůd, pokud splní stanovené kvalitativní požadavky. Na rozdíl od ostatních mladých vín musí projít odborným hodnocením.
U bílých vín jsou povoleny Müller Thurgau, Muškát moravský a Veltlínské červené rané. Červená mohou vznikat z Modrého Portugalu a Svatovavřineckého, růžová a klarety také ze Zweigeltrebe.
Letos se navíc pravidla zpřísnila. Zatímco v minulém roce stačilo při hodnocení získat 80 bodů ze 100, letos byla hranice zvýšena na 82 bodů. O tom, jak probíhaly první zkoušky a proč se letos tolik pozornosti věnovalo svěžesti vín, jsme psali v článku Svatomartinské 2026 ožívá. První zkoušky přitvrdily.
Výsledkem je 283 schválených vín od 67 vinařství, která mohou nést označení Svatomartinské. Na trh má zamířit přibližně 1,6 milionu lahví.Nejpočetněji je mezi nimi zastoupen Müller Thurgau se 75 víny, následuje Svatovavřinecké s 57 a Modrý Portugal s 53 víny. Celkem bylo schváleno 132 bílých, 71 růžových, 10 klaretů a 70 červených vín.
Zajímavé je, že navzdory výrazně nižší úrodě by podle šetření Vinařské unie ČR měly ceny Svatomartinských vín od tradičních producentů zůstat přibližně na loňské úrovni.
Ročník 2026: Méně hroznů, ale možná mimořádná vína
Letošní vinobraní bylo pro vinaře mimořádně náročné. Dlouhotrvající sucho a vysoké letní teploty způsobily vodní stres révy, bobule byly často menší a obsahovaly méně šťávy. Výsledkem byl výrazný pokles výnosů.
Podle šetření Vinařské unie ČR sklidila řada vinařství přibližně o 30 procent méně hroznů než obvykle. Někde však ztráty dosáhly až poloviny běžné úrody.
„Letošní rok byl pro vinaře mimořádně náročný. Dlouhodobé sucho výrazně snížilo výnosy a na některých vinicích jsme sklidili méně hroznů než obvykle. Přesto je pozitivní, že se na řadě míst podařilo dosáhnout velmi dobré kvality. Ročník 2026 tak může být z pohledu výsledných vín příjemným překvapením,“ říká Bořek Svoboda, viceprezident Vinařské unie ČR a ředitel Zámeckého vinařství Bzenec. A právě v tom spočívá letošní paradox. Hroznů bylo méně, ale jejich kvalita vinaře příjemně překvapila. Byly zdravé, dobře vyzrálé a dosahovaly vysoké přírodní cukernatosti.
„Hrozny jsou krásně zdravé a jejich přírodní cukernatost láme rekordy. Oproti loňskému roku je vyšší o více než jeden a půl stupně. Pro vinaře je teď velkou výzvou proměnit takto kvalitní a sladké hrozny ve špičková vína,“ říká David Šťastný, viceprezident Vinařské unie ČR a ředitel CHÂTEAU VALTICE – Vinné sklepy Valtice.
Zvlášť velká očekávání se pojí s červenými víny. Podle vinařů by letošní podmínky mohly přinést plná, extraktivní a dobře strukturovaná vína s intenzivní barvou a bohatým chuťovým profilem.
Podobně hodnotí ročník také Petr Ptáček, vinohradnický manažer BOHEMIA SEKT: „Očekáváme proto plná, strukturovaná červená vína s intenzivní barvou. Ročník 2026 má podle prvních hodnocení potenciál patřit v této kategorii k nejzajímavějším za poslední roky.“
Samozřejmě, konečné hodnocení bude možné až s odstupem času. Ale první Svatomartinská už naznačují, že se letos máme na co těšit.
Mladá vína a velká očekávání
Svatomartinská vína jsou první ochutnávkou nového ročníku, nikoli jeho definitivní vizitkou. Právě proto je zajímavé sledovat, co už v této rané podobě dokážou nabídnout. Letošní červená nás překvapila především ovocností, hebkostí a na mladé víno překvapivě harmonickým projevem. Žádná „rohatost“ puberťáků. Bílá přinesla svěžest a příjemnou aromatiku, růžové zase šťavnatost a univerzálnost při párování.
Není to samozřejmě reprezentativní průřez celým ročníkem. Pět lahví je jen malá osobní degustace. Ale o to zajímavější bude vrátit se k letošním vínům za několik měsíců, až se na trh dostanou jejich klasické podoby.
A nakonec jablečný koláč. Hned se dvěma víny
Po huse, kachně, zelí a knedlících by člověk mohl mít pocit, že už se na stůl nic dalšího nevejde. Jenže pak přišel jablečný koláč.A s ním další příležitost k malému vinařskému experimentu. Růžové Svatovavřinecké, které už se osvědčilo u husí paštiky s brusinkami, nabídlo svěží ovocný kontrast k pečeným jablkům. Vedle něj se přímo nabízelo vyzkoušet také aromatický Muškát moravský.
Právě Muškát je k lehčím ovocným dezertům zajímavou volbou. Jeho výrazná aromatika a ovocné tóny se mohou s jablky pěkně propojit, zvlášť pokud koláč není příliš sladký. V takovém případě může fungovat i suché víno, aniž by vedle dezertu působilo zbytečně ostře. A právě tady se nabízí další příležitost k objevování. Zatímco růžové přináší osvěžující ovocný kontrast, Muškát může rozvinout aromatickou stránku dezertu. Záleží na sladkosti koláče i na osobních preferencích.
Takové chvíle připomínají, že párování vína a jídla není soubor neporušitelných pravidel, ale především hra chutí a vůní. A pokud si chcete s mladými víny pohrát také doma, bílá a růžová podávejte vychlazená přibližně na 8–10 °C, lehčí červená kolem 14–16 °C. Svatomartinská vína nás letos opravdu potěšila. Jsou mladá, bezprostřední a plná ovoce. A za ten zážitek rozhodně stojí.Už teď se těšíme na klasická vína ročníku 2026. Navzdory suchu a menší úrodě by totiž mohla být mimořádně zajímavá.
Ufff! Ještěže má Martin na rozdíl od Pavla svátek jen jednou v roce.
