Sucho, horko, malé bobule a sklizeň, která přichází dřív, než by vinaři chtěli. Vinobraní 2026 nebude ve střední Evropě jednoduché a propad výnosů je na řadě míst prakticky jistý. Zajímavější než samotná čísla je ale způsob, jak o podobné situaci jednotlivé vinařské země mluví. Zatímco v Česku už zaznívají hlasy o poklesu úrody o 20 až 40 procent a také o možných dopadech letošního sucha na příští sezonu, rakouští či němečtí experti zatím pracují s podstatně diferencovanějším obrazem. Sucho je mimořádné, ztráty budou, ale vinice nejsou tabulka a konečné účty se dělají až po sklizni. Navíc méně hroznů automaticky neznamená horší víno.
O jednom pochybovat nemusíme. Vinařský rok 2026 je ve velké části střední Evropy mimořádně suchý a réva se na řadě míst dostala do výrazného vodního stresu. Horké počasí urychlilo zrání, bobule zůstávají menší, někde se scvrkávají a nejzranitelnější jsou mladé výsadby, jejichž kořenový systém ještě nedosáhl do hlubších vrstev půdy.
Chybějící voda? O tom není sporu
Také Vinařská unie ČR upozorňuje, že výrazné projevy sucha její členové evidují na více než polovině vinic a v některých vinařstvích dokonce na více než 75 procentech ploch. Nejčastějším důsledkem jsou malé či scvrklé bobule a značné rozdíly v tempu zrání.
„Takové sucho, jaké letos zažíváme na Znojemsku, si z předchozích let nepamatuji. Násada hroznů byla přitom výborná, jenže právě ve fázi, kdy by se bobule měly ‚nalévat‘, citelně chybí vláha,“ popisuje ředitel Vinařství LAHOFER Petr Chaloupecký.
Podobně složité je letos samotné načasování sklizně. Ladislava Antálková z Vinium Velké Pavlovice upozorňuje: „Obáváme se hromadného dozrávání hroznů, kdy mohou být pozdní odrůdy zralé dříve než obvykle, což by znamenalo problematickou logistiku hlavně pro větší vinařství.“
To všechno jsou konkrétní projevy letošního ročníku a není důvod je zpochybňovat. Otázka začíná až ve chvíli, kdy se z jednotlivých zkušeností pokoušíme složit jeden obrázek pro celé české vinařství.
Ročník extrémů: mráz, sucho, 41,9 stupně i kroupy
Sucho je dominantním tématem závěru letošního léta, ale samo o sobě celý ročník nevysvětluje. Réva má za sebou sezonu mimořádných výkyvů.
Už duben kombinoval dvě pro vinohradníky nepříjemné věci: velmi málo srážek a opakované mrazové epizody. Poslední dubnový den zaznamenal ČHMÚ mráz na 296 měřicích stanicích. Duben přitom přinesl v celorepublikovém průměru jen zhruba třetinu normálního množství srážek.
Pak přišel opačný extrém. Červen 2026 byl v Česku třetím nejteplejším červnem od roku 1961 a jeho druhá polovina přinesla mimořádnou vlnu veder. Dne 28. června padl v Doksanech nový absolutní český teplotní rekord: 41,9 °C. Předchozí červnové maximum bylo překonáno rovnou o tři stupně.
Z hlediska vinařské mapy je to detail hodný pozornosti. Rekord nepadl na jižní Moravě, ale na Litoměřicku. Už samotný průběh letošního počasí tak varuje před příliš jednoduchým rozdělením na „postiženou Moravu“ a klimaticky klidnější Čechy.
A ani na Moravě není sucho jediným viníkem nižších výnosů. Silná bouřková situace s krupobitím 15. července výrazně zasáhla Velkopavlovickou podoblast a část Slovácka. Odborné doporučení vydané bezprostředně poté popisovalo poškozené bobule, listovou plochu i letorosty a nutnost rychlé regenerace poničených keřů.
Když tedy někde letos úroda výrazně klesne, nemusí za výsledným číslem stát jediný faktor. Právě ročník 2026 ukazuje, jak málo vypovídá jedno celostátní procento o tom, co se skutečně odehrálo v jednotlivých tratích.
Dvacet až čtyřicet procent méně? Důležitý odhad, nikoli konečný účet
Vinařská unie nyní uvádí, že většina vinařů v její anketě počítá s letošním objemem sklizně o 20 až 40 procent nižším proti dlouhodobému průměru. Je to výrazné číslo a nepochybně dobrý indikátor stavu vinic mezi oslovenými vinařstvími.
Je však vhodné zachovat přesné měřítko: jde o anketu mezi členy Unie, nikoli o definitivní prognózu sklizně celé České republiky.
Ostatně sama zpráva velmi dobře popisuje, proč se letošní ročník předpovídá tak obtížně. Rozdíly v dozrávání nejsou jen mezi oblastmi, odrůdami a jednotlivými vinicemi, ale někde dokonce mezi sousedními keři, které se s vodním stresem vyrovnávají rozdílně.
Právě to je možná nejpřesnější charakteristika ročníku 2026. Nejde o jeden problém, ale o množství velmi lokálních scénářů.
Morava není jedna vinice. A Česko není jen Morava
Konkrétní hlasy v aktuální zprávě Vinařské unie pocházejí ze Znojemska, Velkopavlovicka a Pálavy. Jde o důležitá vinařská území a právě jižní Morava letos na mnoha místech čelí výraznému nedostatku vody. Ani zde však nejsou podmínky stejné a výsledky jednotlivých vinic se mohou výrazně lišit.
Poněkud jiný obraz nabízí vinařská oblast Čechy. Ani jí se vysoké teploty a sucho nevyhnuly – ostatně absolutní český teplotní rekord letošního léta padl právě v Doksanech na Litoměřicku. Dosavadní informace z jednotlivých vinařství však naznačují, že jako celek by nemusela být zasažena tak výrazně jako nejpostiženější části Moravy. Rozdíly jsou ovšem značné i zde.
Zejména na lehkých písčitých půdách se nedostatek vody projevil výrazněji. Vinař Vojtěch Kušina ze Školního statku Středočeského kraje v Mělníku například hodnotí letošní situaci jako složitou, ale z jiného ohledu: sklizeň sice bude, problémem však není jen množství, ale také parametry hroznů včetně nižších kyselin. Jinde může být situace podstatně příznivější. Například pražská vinice sv. Kláry v Troji má možnost závlahy, a vodní stres tak zvládá lépe. O několik kilometrů dál je Grébovka tradičně vystavena mnohem tvrdším podmínkám: prudký jižní svah, závětří a kamenné terasy její už tak teplé mikroklima ještě zesilují.
Vinařská oblast Čechy tedy rozhodně není bez problémů, ale ani zde nedává smysl hledat jeden společný scénář. Letošní zkušenosti jednotlivých vinic ukazují, jak zásadní roli v extrémním roce hraje konkrétní poloha, půda, stáří výsadby i možnost hospodařit s vodou.
Rakousko: možná nejlepší zrcadlo pro Moravu
Pokud chceme moravskou situaci zasadit do kontextu, nejlogičtějším srovnáním není Bordeaux ani Rioja, ale Rakousko. Weinviertel, Burgenland a jižní Morava tvoří z pohledu klimatických podmínek mnohem spojitější prostor, než by naznačovala státní hranice.
A rakouští vinaři letos rozhodně nemají jednoduchý rok. Rakouský vinařský svaz mluví o mimořádném až bezprecedentním suchu, historickém srážkovém deficitu, problémech mladých výsadeb i vadnutí bobulí. Vážnost situace tedy nijak nezastírá.
Současně ale říká něco stejně důležitého: seriózní prognózu konečného objemu sklizně zatím nelze udělat. Právě to je na rakouské komunikaci sympatické. Nejde o bagatelizaci. Extrém je popsán jako extrém, problém jako problém, ale nejistota zůstává nejistotou.
Stejný přístup vidíme v Burgenlandu, kde je obraz navíc výrazně diferencovaný. Sklizeň přichází zhruba o dva týdny dříve, na mělkých a písčitých půdách je vodní stres velmi výrazný, zatímco jiné vinice zůstávají překvapivě vitální. Výnosy budou tedy místy nižší, zároveň ale stále existují velmi dobré předpoklady pro kvalitní vína a stále se mluví o možnosti dobrého ročníku.
Takže žádné konkrétní procento, žádná předběžná statistika, ale připomínka, že dvě vinice vzdálené několik kilometrů mohou mít v extrémním roce úplně jiný příběh. A to je trochu jiné sdělení.
Německo: sucho ano, ale zdravé hrozny také
Pro vinařskou oblast Čechy může být naopak zajímavou paralelou náš další vinařský soused: Německo. Zejména jeho severnější regiony.
Německý vinařský institut letos popisuje velmi podobnou sadu problémů: extrémní sucho, vodní stres mladých vinic a menší, méně šťavnaté bobule. Starší vinice s hlubším kořenovým systémem jsou podle něj zatím v podstatně lepší kondici, pokud nestojí na lehkých půdách s malou schopností držet vodu.
Současně ale německá zpráva zdůrazňuje velmi dobrý zdravotní stav hroznů. Menší bobule sice budou znamenat menší objem moštu, zároveň však dávají koncentrovanější a aromatičtější surovinu. Pokud přijde trochu deště, ochlazení a následně suché počasí během sklizně, DWI stále vidí velmi dobré předpoklady pro kvalitní ročník.
Slovensko a Maďarsko: stejné sucho, rozdílné účty
Srovnání jednotlivých zemí odhaluje ještě jednu podstatnou věc. Ve veřejné debatě se někdy téměř automaticky propojí pokles výnosu s představou špatného ročníku. Z vinohradnického ani vinařského hlediska to ale není totéž.
Menší bobule znamenají méně šťávy, a tedy nižší množství vína. Zároveň mohou při dobré fyziologické zralosti vytvořit základ velmi zajímavých vín.
Slovensko letos hlásí menší množství, ale velmi dobrý zdravotní stav hroznů, což naznačuje potenciál kvalitativně zajímavého ročníku.
Podobná zkušenost přichází z Maďarska. Ve Villány se počítá přibližně s třicetiprocentním propadem sklizně, což už rozhodně není kosmetická ztráta. Přesto zdejší vinaři oddělují množství od kvality: malé bobule a nižší hektarový výnos ještě samy o sobě neznamenají špatné víno.
A právě schopnost držet vedle sebe dvě informace – ano, problém je vážný; ne, ještě neznáme celý výsledek – se letos v komunikaci našich sousedů opakuje velmi často.
Snížený výnos je pro vinaře samozřejmě ekonomicky velmi nepříjemný. Menší bobule, vyšší poměr slupek k dužnině a větší koncentrace aromatických i fenolických látek však mohou být cestou ke kvalitě. Neplatí to bezvýhradně. Při extrémním stresu réva omezí fotosyntézu, zrání se může zastavit, bobule se spálí či scvrknou a výsledná kvalita začne klesat. I to je dobrý příklad toho, proč ze samotného slova „sucho“ nelze automaticky vyvodit ani velký ročník, ani katastrofu.
Horké Portugalsko a překvapivá bialnce
A úplně jinou kapitolu letošního ročníku píše Portugalsko. Také tam přišlo horko mimořádně brzy a Herdade do Rocim v Alenteju zahájilo sklizeň už 22. července – nejdříve ve své historii. Přesto vinaři z Alenteja, Dãa i Douro hlásí zdravé hrozny, dobrou vyzrálost, svěžest a překvapivě pěkné kyseliny.
Rozhodující se ukazuje nikoli samotná teplota, ale to, co jí předcházelo: například v Quinta do Vallado napršelo od listopadu do února téměř dvojnásobné množství oproti normálu a půda tak vstupovala do horké vegetace s dostatečnou zásobou vody. Daniel Niepoort dokonce říká, že si nepamatuje tak zdravé a vitální vinice, a vedle vody připomíná význam starých výsadeb, správné volby odrůd a poloh i práce s řezem. První fermentace v Herdade do Rocim pak podle Pedra Ribeira ukazují energii, přesnost a aromatickou čistotu. Portugalsko tak letos nabízí téměř učebnicovou připomínku: o výsledku ročníku nerozhoduje jeden extrém, ale celý příběh vinice od zimních zásob vody až po sklizeň.
A co sklizeň 2027?
Vinařská unie upozorňuje také na možnost, že následky letošního sucha pocítí některé vinice v příštím roce.
Ani na tom není nic překvapivého. Suchem silně stresované keře mohou předčasně shazovat listy, hůře vyzrávat a potřebovat následující sezonu menší zatížení. Míra případných následků se však bude vinici od vinice lišit.
Petr Ptáček z Bohemia Sektu popisuje velmi konkrétní situaci na Pálavě: „Na nejpostiženějších místech, v našem případě se to týká vinic na Pálavě, počítáme s tím, že budeme muset révu v příštím roce méně zatížit. Při zimním řezu proto místo dvou tažňů ponecháme jen jeden. Vědomě tím snížíme potenciální výnos, abychom oslabeným keřům dali prostor se zotavit. Odhadujeme, že následky letošního sucha pocítíme i při sklizni v roce 2027.“
To je zcela relevantní odborná zkušenost z konkrétních silně zasažených vinic. Pro celý ročník 2027 je však zatím podstatnější především slovo může než představa, že to tak nutně musí být.
Mezi potřebou odlehčit příští rok několika stresovaným tratím a prognózou budoucí české sklizně zůstává mnoho proměnných – podzimní srážky, vyzrávání dřeva, zima, jarní mráz i počasí další vegetace. Ročník 2027 má zatím před sebou nejen celou zimu, ale prakticky celý svůj příběh, byť s extrémy, rozmary a výkyvy počasí je v současné situaci bohužel třeba počítat.
Příroda nakonec podtrhne výsledek nejpřesněji
Rozhodně tedy nelze letošní problémy vinařů jakkoli zlehčovat. Vinohradnictví čelí klimatickým extrémům stále častěji a jejich kombinace může být ekonomicky velmi tvrdá. Jeden rok přinese mráz, druhý kroupy, další dlouhodobé sucho – a ročník 2026 stihl na různých místech nabídnout prakticky všechno najednou.
Děje se to navíc v době, kdy evropské vinařství řeší mnohem hlubší problémy než samotné počasí: dlouhodobý pokles spotřeby vína, proměnu nákupního chování mladší generace, růst kategorie no/low alcohol, tlak na ceny i rostoucí náklady vinohradníků.
Skutečných důvodů k obavám má obor dost. O to užitečnější je oddělovat přesně popsaný problém od výsledku, který zatím neznáme.
Rakousko dokáže současně mluvit o historickém srážkovém deficitu a dodat, že seriózní odhad sklizně ještě není možný. Německo konstatuje extrémní sucho a menší bobule a ve stejné zprávě připomíná jejich výborný zdravotní stav a potenciál kvalitního vína.
Možná právě taková dikce letošnímu ročníku sluší nejvíc. Příroda je totiž nevyzpytatelná a také objektivní: závěrečný účet vystaví až po sklizni.
