SOUTĚŽ O: Letní a podzimní Tradinář

Svatojánská noc a její kouzlo, magie bylinek, poutě, žně, sklizně ovoce, zeleniny, hub, ale také posvícení, vinobraní, to vše je součástí knižního průvodce dvěma ročními obdobími Letní a podzimní Tradinář, který pomáhá udržet život, plány, úkoly a cíle „na uzdě“ a ještě přináší užitečnou inspiraci a moc příjemné čtení. Ponořte se proto naplno do současnosti a prožijte letošní léto a podzim v duchu tradic starších i moderních. Od květnových Božích milostí s vínem, až po podzimního Jaroslavického kapra na víně, bavte se, tvořte, vychutnávejte, prožívejte, zaznamenávejte. A objevte radost z organizace a plánování.

Jsou knihy, které člověk jen prolistuje. A pak jsou takové, které v něm probudí zvláštní nostalgii, chuť zpomalit, znovu rozdělat oheň, vyjít do průvodu, postavit májku nebo si připomenout, proč vlastně naši předkové slavili příchod léta, sklizeň i obyčejná setkání pod širým nebem. Právě takový je Letní a podzimní Tradinář autorek Martiny Boledovičové a Martiny Viktorie Kopecké, které uvedlo na trh vydavatelství Smart Press. Více než 250 stran receptů a návodů, jak co nejlépe zužitkovat sezónní produkty a výdobytky těchto ročních období a také, jak si je co nejlépe užít. Publikace nnavazuje na čtenářsky úspěšné tituly z edice Tradinář a uzavírá trilogii (Jarní Tradinář a Vánoční Tradinář) věnující se podrobněji původním svátkům kola roku a svátkům církevního roku.

Slavnosti ořechů i dušiček

Kniha citlivě propojuje folklor, lidové obyčeje, rytmus přírody i současný život. Nejde přitom o suchopárnou encyklopedii tradic. Naopak. Působí skoro jako tiché pozvání do světa, kde měl rok svůj přirozený rytmus, kde se život odvíjel podle světla, sklizně, poutí, deště, květů i vinobraní. A právě v tom je její síla. Texty působí živě, laskavě a vtahují čtenáře do atmosféry dávných slavností od magie svatojánských nocí, přes poutě či oslavy sklizní, až po sílu a působivost obyčejné rodinných rituálů. Vedle historických souvislostí nabízí také inspiraci, jak některé zvyky znovu vrátit do dnešní doby — bez patosu, ale s respektem k tomu, co nás po generace spojovalo.

Autorky čtenáře provázejí obdobím od května do října se vším, co k němu patří. Dozvíte se například, proč bylo stavění máje symbolem mladosti, vitality a pospolitosti celé obce, proč měla májka chránit úrodu a přivolat déšť nebo jak probíhalo její slavnostní kácení spojené s tancem a dražbou ozdob. Krásně popsané jsou i květnové obchůzky, mariánské tradice nebo staré pranostiky připomínající, jak úzce naši předkové sledovali počasí a přírodu. A to jsme zatím teprve v květnu, před sebou máme dalších pět měsíců…

Velmi působivě kniha zachycuje také atmosféru lidových slavností. Nejen těch velkých a známých, ale i drobných komunitních zvyků, které držely pohromadě rodiny, vesnice i celé generace. Z fotografií a textů téměř cítíte večerní oheň, vůni léta, hudbu na návsi i chvíle, kdy se lidé scházeli prostě proto, aby byli spolu. Krásným příkladem je třeba „ořechová slavnost“ nebo „dušičková cesta“, kde se tradice propojuje s emocí, vzpomínkou a silnou atmosférou podzimního času. Nedílnou součástí knihy je i pohled na křesťanskou tradici v podání farářky Martiny Viktorie Kopecké.

Zároveň je i praktickým pomocníkem. Najdete zde více než stovku receptů, které potěší všechny, kdo rádi vaří i pečují o svou rodinu a domácnost. Naučíte se připravit domácí marmelády, sušit bylinky a zpracovat houby nebo jiné dobroty, které vám poté zpříjemní dlouhé zimní večery. A protože k oslavám patří i sladkosti, najdete tu také recepty na obřadní a krajové sladkosti a koláče, které se dodnes pečou na poutích a posvíceních (Štramberské uši, Římovské hady, Miletínské modlitbičky, valašský frgál, vlčnovské vdolečky, jihočeské hnětýnky…)

Návrat k řádu, klidu a rytmu ročních období

Atraktivní je také vizuální podoba publikace. Jemné ilustrace, přírodní motivy, fotografie a klidná grafika vytvářejí dojem téměř rodinného alba nebo kroniky krajiny a zvyků. Nejde o přehlcenou publikaci plnou dat a pouček, ale o knihu, kterou si člověk chce otevřít večer s hrníčkem čaje nebo sklenkou vína, listovat jí a postupně se nořit do jednotlivých období roku.

A možná nejdůležitější je samotné poselství. Že tradice nejsou muzeum, ani přežitek. Jsou živé tehdy, když je někdo dál vypráví, slaví a sdílí. Dávají člověku pocit zakotvení, sounáležitosti a rytmu. Protože některé obyčeje vznikaly právě proto, aby lidé společně zvládali radost, úrodu, nejistotu i střídání ročních období. A právě dnes, v době nekonečného spěchu, mohou znovu získávat překvapivý význam. Což se autorkám podařilo zachytit velmi přirozeně a lidsky.