Kráva na pastvě místo zavřená ve stáji. Kuře, které nemusí vyrůst rekordní rychlostí. Zvíře, které má prostor k přirozenému pohybu. Češi mají o podobě chovu docela jasnou představu – a dvě třetiny jsou ochotny si za lepší podmínky zvířat připlatit. Jen často nevědí, že právě tohle patří k pravidlům ekologického zemědělství.
Bio steak může chutnat fantasticky, jak ostatně ukázal i letošní ročník soutěže Biopotravina roku VÍCE ZDE. Jenže označení bio na mase neříká pouze něco o výsledném produktu. Vypráví také příběh zvířete předtím, než se maso dostalo na náš talíř. A ten začíná třeba na pastvě.
Právě možnost volného přístupu zvířat na pastvu považuje 73 procent Čechů za nejdůležitější součást ekologického chovu. Polovina oceňuje pomalejší, přirozenější růst kuřat a téměř polovina krmení ekologickým krmivem. Důležitý je pro spotřebitele také způsob porážky. Vyplývá to z letošního průzkumu pro Svaz ekologických zemědělců PRO-BIO a platformu Myjsmebio, který proběhl na reprezentativním vzorku tisíce respondentů.
Za lepší život zvířete si připlatíme
Výsledky jsou překvapivě jednoznačné. Dvě třetiny Čechů jsou ochotny zaplatit více za potravinu pocházející z chovu s lepšími podmínkami pro zvířata. A pokud by bio a konvenční výrobek stály stejně, bio by zvolilo 82 procent lidí. U hovězího je rozdíl ještě výraznější: při srovnatelné ceně by 87 procent respondentů dalo přednost českému bio hovězímu před konvenčním masem z dovozu, například z Argentiny.
To už není okrajová záliba malé skupiny ekologických nadšenců. Spíš docela silná zpráva o tom, co od jídla začínáme očekávat: nechceme vědět jen jak chutná, ale stále častěji také odkud pochází a jak vzniklo.
Kráva, louka a české bio
V případě českého hovězího dává tahle úvaha ještě větší smysl. Téměř 60 procent masného skotu v Česku se chová na ekologických farmách a 78 procent veškeré ekologicky obhospodařované půdy tvoří travní porosty. Kráva, pastvina a ekologické zemědělství tak nejsou romantickou fotografií z obalu potraviny, ale docela logickým hospodářským spojením.
Na Ekofarmě Javorník, která letos slaví třicet let, si to mohli návštěvníci během zářijového dne otevřených vrat prohlédnout bez reklamních obrázků – přímo v provozu. Právě takové návštěvy jsou možná nejlepší odpovědí na trochu odtažitý pojem „animal welfare“. V překladu totiž nejde o nic složitějšího než o dobré životní podmínky zvířat: dostatek prostoru, přístup na pastvu, přirozenější způsob života a odpovídající péči.
Bio není pocit. Poznáte ho podle loga
Tady je ale jeden zajímavý paradox. Přestože lidé lepší podmínky zvířat chtějí, 69 procent dotázaných přiznává, že nemá dostatek informací o pravidlech ekologických chovů.
Přitom právě u bio není třeba spoléhat jen na obrázek šťastné krávy nebo hezká slova na obalu. Označení BIO znamená certifikovaný a kontrolovaný způsob hospodaření. Producent musí splnit stanovená pravidla a celý řetězec od prvovýroby po distribuci prochází nejméně jednou ročně speciální kontrolou.
V obchodě je proto nejjednodušší hledat českou biozebru nebo zelený evropský biolist. U evropského označení najdete také kód kontrolní organizace a údaj o původu surovin. A pak už rozhodujeme my. Nemusíme přestat jíst maso. Možná dává větší smysl jíst ho o něco méně, zato vědět, odkud pochází, jak bylo zvíře chováno – a zaplatit producentovi cenu, která takový způsob hospodaření umožňuje. Protože rozdíl mezi dvěma steaky nezačíná na pánvi. Začíná už na louce.
