Fergus Fleming, synovec slavného strýce, spočítal, že co se týče Bondových objednávek alkoholických nápojů v románech, vede 121 výskytem bezpečně šampaňské. Whisky řadí skóre 77 až na druhé místo.

Ač labužník, agent 007 se vždy spokojil s běžnou láhví (75 cl) nebo dokonce half bottle (37,5 cl). V 26. bondovce z produkce Eon, která se začne natáčet snad během dvou let, to mohou scénáristé napravit a dopřát nesmrtelnému hrdinovi šampaňské z tak zvaných magnum láhví. Což je sada objemů magnum (1,5 litru), jeroboam (3 litry), methuselah (6 litrů), salmanazar (9 litrů) a nebuchadnezzar (15 litrů).

Proč?

Seznamte se: Bollinger RD 2008

Na přelomu května a června představil dům Bollinger (k téhle značce se James Bond propil až ve čtvrtém Flemingově románu, Diamanty jsou věčné, a to ještě k té half bottle) svůj současný majstrštyk, RD 2008, tedy nedávno odkalené ročníkové šampaňské ze sklizně 2008.

V zájmu edukace zástupců médií a vybraných členů odborné veřejnosti se šampaňské podávalo ze tří formátů: z běžné láhve, z magnum a z jeroboam. Rozdíl v chuti i vůni byl zjevný a Denis Bunner, hlavní sklepmistr od bollingerů to stručně vysvětlil: „Vlastnosti šampaňského se liší v závislosti na objemu láhve. Vysvětlujeme si to poměrem kyslíku k vínu. Čím větší je jmenovatel vůči čitateli, tedy čím více je vína, na něž stejné množství kyslíku působí, tím se vyvíjí pomaleji, řekl bych přímo vznešeněji.“

Z šestilitrovky do sklenky, výzva pro vzpěrače a mistry

Na druhou stranu víno v magnum formátech potřebuje více času; odmění se ovšem hlubším zážitkem. Tak např. jeroboamy dělají šampaňské kouřovější a díky tomu, že jsou kaly rozptýleny ve větším množství vína, odměňuje se krémovější texturou. (Toho si kdysi povšimlo několik výrobců šumivých vín – u nás např. Bohemia Sekt – a rozvinuli transferní metodu: sekundární kvašení – a to i běžných sektů – se dělo v magnum láhvích. Po jeho skončení se na speciálním zařízení rozdělil jejich obsah do láhví standardního objemu.)

Servis z magnum formátů je obtížný. V první minutě 3. tisíciletí jsem měl nalít V. I. P. hostům jednoho pražského interhotelu šampaňské z šestilitrové methuselah. Lidé stáli, natahovali ruce s flétnou na šampaňské, chvíli trvalo, než mi vyšli vstříc a drželi sklenku níž, abych se snáze trefil. Modlil jsem se, aby s ní někdo necukl. Nebylo to nic platné.