Dole v Brixenu už voní jaro, ale stačí vystoupat hodinku nad město a plíce i tvář osvěží ještě fryšné povětří. Teď zasloužíte sklenku biovína! Aby se vám do Eiseckého údolí a na stále bílé vrcholky hor vůkol rozhlíželo příjemněji. Na vyhlášeném Burgerhofu Messner, farmě a vinařství, se navíc potkává historie se současností.
Středověkem počínaje, už ve 12. století tady stál hrad Pfefferburg, na jehož trosky vidíte. A časem přibyla i farma. „Naše rodina tu žije už v šesté generaci, od roku 1843. Rodiče se před čtyřiceti lety začali věnovat organickému zemědělství a my v tom pokračujeme,“ ukazuje hrdě do krajiny v níž se sady prolínají s vinicemi a pastvinami švarný čtyřicátník Johannes Messner, který objíždí své pozemky na vytuněném e-biku.
Víno, včely, krávy, ale i pohoda a klid
“Vítejte v našem světě mezi rajčaty a šedým dobytkem, kaplí a domácí klobásou, hmyzím hotelem a rodinnými potomky. Děláme vše, co je v našich silách, abychom využívali naše zdroje, využívali je zodpovědně a zvládli výzvy ekologického zemědělství ve smysluplné komunitě. Proto se farma, vinařství a Buschenschank spojují do jediného organismu,” dočtete se na webovýh stránkách farmy a vinařství Burgenhof. Ale stačí se jen rozhlédnout, filozofie je jasná: cílem je nabídnout skutečnou kvalitu svým blízkým a lidem z okolí. Mají krávy, pěstují hrozny, jablka, ovoce i zeleninu. Poslední dva roky za to dostali ocenění Nejlepší farma – plaketu Roter Hahn, sdružení jihotyrolských farem.
Ve sklepě vytvářejí sedm druhů vín z hroznů vypěstovaných na 1,5 hektaru vinic na jihovýchodních svazích ve výšce okolo 750 metrů nad mořem. Celkem vyrábějí okolo deseti tisíc lahví ročně z rezistentních odrůd (PIWI) Johanniter, Solaris, Muscaris, Souvignier Gris, Regent a Cabernet Cortis a to jak tichá odrůdová vína, tak víno šumivé. Záliba v rezistentech vyplývá ze snahy vyrábět vína co nejudržitelnějším a ekologickým způsobem, což vyjadřuje i motto: Země potřebuje novou révu.
Krátká ochutnávka rozhoduje o nákupu lahve plného bílého vína odrůdy Johanniter. „Studoval jsem tři roky vinařství na univerzitách v Itálii a Německu, poté jsem cestoval i po Austrálii a Americe,“ vypráví Messner, který se nakonec vrátil domů, aby se „zapřáhl“ do rodinného byznysu. „Chceme to dělat rozumně. Žádná chemie, žádné plasty,” říká vinař, který vyznává nejen rozumný přístup k vínu a vinici, ale i k rozumnému poměru prace a soukromého vyžití. Vyvážíme i do Spojených států, ale jsme v klidu. V létě si bereme volno, jezdíme na dovolenou, otec si jako hobby pěstuje včely,“ tvrdí Johannes Messner, jehož heslo: „Tolik, kolik je nutné, a tak málo, jak je možné“ odráží nejen přístup k vínu a vinici, ale i k životu.
Přijeďte, ochutnejte. Nebo se ožeňte
Restaurace se dvěma šenky má od Velikonoc do adventu otevřeno o víkendech. „Ano, s ženou Katrin vaříme, máme i menu. Každý den jiné, podle toho, co nás napadne,“ pokrčí rameny. „Mezi mladými je teď zájem o šumivá vína,“ přidává „trendy“ postřeh.
V patře nabízí dva fajnové apartmány, kdybyste sem vyrazili na prázdniny. Anebo vám snad náhodou došly síly a až příliš podlehli kouzlům zdejší vinotéky. A vedle stojí i vlastní barokní kaplička, kam dochází kněz ze sousední vesnice. Tady si můžete, když na to přijde, objednat třeba i svatební obřad.
Autor: Tomáš Nohejl
