Je to doma. Nejcennější kov z olympiády a vybojovaný způsobem, jaký opravdu nikdo nečekal. Původní editorial musel do koše, protože o radost z výkonu Ester Ledecké se nelze nepodělit.
Byla úžasná. Jako lyžařka, snowboardistka a tak i jako první žena v historii olympijského klání, která v jednom ročníku her a ve dvou odlišných sportech dokázala získat zlato. A protože vyvrcholení letošních zimních her probíhalo právě v době uzávěrky, ještě jsme stihli Ester i dalším oceněným sportovcům alespoň takto poděkovat.
Ano, krásně by se to psalo o speciálních lahvích, u této příležitosti otevřených, což by byl i ideální oslí můstek k naší náplni. Hlavně po onom snovém vítězství, kdy se snowboardistka Ester dokázala probojovat na lyžích v super-G na samý vrcholek, a to z jednoho z posledních startovních míst. To byl moment, kdy se sahá i velkých ročnících šampaňského – mimochodem, rok jejího narození 1995 patří historicky k těm nejlepším v Champagne i v Bordeaux. Ale bohužel, oslavy těchto vítězných momentů se u nás v redakci nesly ve znamení chřipek a tedy heřmánkového, lipového i průduškového čaje, kdo potřeboval něco ostřejšího, mohl to střihnout pořádně koncentrovaným utrejchem spařeného zázvoru. No nakonec taky stylově, vždyť i o Ester se ví, že alkohol prakticky nepije.
Tak proč se o tom všem tak dlouze rozepisovat v úvodníku vinařského časopisu? Protože přesně takovou vzpruhu jsme v tuto chvíli potřebovali.
Když moderátoři Evropy 2 prohlašovali po frustrujících prezidentských volbách že s budoucí olympiádou se snad zase stane z národa profesionálních politologů národ fandů a sportovních komentátorů, člověk zdaleka nečekal, jak bohatě bude saturován.
Je to jednak úžasný úspěch, ale i velká vzpruha. A naděje. Bez obřích týmů, velkých peněz, molochu trenérů, stratégů a marketérů tu z ničeho nic vyrostla šampionka, nad níž si sportovní svět může v údivu ukroutit krk. Nenarodila se uprostřed velehor, ale s podporou rodinného týmu brousila kopce ve Špindlu, a přesto šokovala výkonem, který všem vyrazil dech.
A dodal i značnou injekci optimismu.
Doufejme totiž, že také v dalších oblastech máme podobná esa v rukávu. Talenty, které nekoukají na to, zda něco jde, či nejde, prostě to dělají. Osobnosti, které si jdou za svým, pro uspokojení své, svých blízkých. A když na to pak přijde a nastane jejich chvíle, dovedou přepsat i historii. Zajet rekordní čas, navrhnout jedinečné sklo (sklenice studia Jakobsen Design na snímku), vypiplat velké víno. Nebo třeba důstojně a s noblesou jednou řídit stát.
Tak na úspěch a naději,
