Večerní Vídeň teple vydechuje dozvukem slunečného dne, ale už začíná být pěkně frišno. Uvnitř slavnostně vyzdobeného sálu Oranžerie zámku Schönbrunn, dějiště slavnostního zahájení souboje o titul nejlepší sommeliér Evropy, je příjemně, ovšem stačí vyjít ven jen o pár hodin později a je jasné, že před Servácem není léta a že pozdní mrazy mají ještě pořád šanci zahýbat letošní úrodou.
Což se potvrzuje vzápětí, na cestě vinařskými oblastmi Rakouska od Vídně po Wachau. Z vinic Weinviertelu je po ránu cítit kouř, jak se vinaři snažili révě trochu přitopit. Škody se sčítají, namísto lamentací se však místní věnují perfektní přípravě degustací a soustředění na příchozí hosty.
Začátek května se totiž u našich jižních sousedů odehrával nejen ve znamení posledních nulových teplot, ale hlavně dvou velkých vinařských událostí. První byla soutěž Best Sommelier of Europe 2017, jejíž 14. ročník Vídeň hostila vůbec poprvé, druhou Wine Summit („Weingipfel“) – setkání novinářů z nejrůznějších koutů světa s místními vinaři a vinařskými odborníky. Velkolepá akce, která se v Rakousku koná jednou za dva roky, s cílem představit světu co nejlépe unikátnost místní produkce, filozofii vinařů, cíle i posun v kvalitě.
A proč o tom píši právě tady a teď?
O navštívených regionech se samozřejmě dočtete v dalších číslech, o šampionátu nejlepších sommeliérů starého kontinentu v aktualitách, taktéž o mrazech. Ale pak jsou tu celkové dojmy. Dokonalá organizace, informačně nabitý, skvěle zvládnutý program, výtečně koncipované ochutnávky, zajímavá vína… Zkušenost inspirativní, úžasná. Ve srovnání s domácí realitou však v určitém ohledu i smutná.
Bylo hezké vidět, s jakou noblesou zdejší vinaři spolupracují, aby prosadili své vize. Soustředí se jak na kvalitu, čistotu stylu i osobitost vín, ale také na celkový koncept, srozumitelnost jeho uchopení, prosazení a zviditelnění ve světě. S jakým entuziasmem komunikují s médii, váží si svých kolegů, klientů. I ty nejvyšší špičky v oboru, bez ohledu na to, že poptávka je vyšší, než mohou uspokojit, přistupují ke své profesi s pokorou a k okolí s respektem. Snaží se produkovat víc než zisk, lákat nové zákazníky, budovat renomé oblastí, mikroregionů, podílet se na vytváření skutečné vinné kultury.
Nechybí velkorysost a nadhled. Kolikrát už ale člověk doma slyšel: „Proč bych měl dělat něco navíc, když mám vyprodáno. Proč bych se měl prezentovat, budovat značku. Proč se snažit. Lidi si naše vína stejně koupí.“ Většinou právě takoví vinaři jsou pak nejvíc slyšet, když je horko, sucho, voda, mráz. Naštěstí už i u nás se hodně mění, střídají se generace. Přesto, kdo se poznává, nechť se chytne za frňák. Strčený pravděpodobně někde v závětří…
