Shakespeare tu sice nikdy nebyl, ale tohle město proslavil, jako nikdo jiný. K tomu ta skvělá vína, gastronomie, architektura, romantika… Posaďte se a užijte si to.
Úzká ulička Via Cappelo v srdci historického centra praská ve švech. Zvědaví návštěvníci z celého světa čekají na svoji šanci projít kamenným průchodem na malý břečťanem zarostlý dvorek a zdvihnout oči k balkónu, ze kterého mladičká Julie vyznávala lásku svému Romeovi. Mezi spletí cizích jazyků jsou slyšet podpatky a cinkot skleniček, slunce pálí, za dřevěnými okenicemi se pohupují lehounké bílé závěsy. Vítejte v romantické Veroně! Projděte si ji s námi a zjistěte, která z jejích zákoutí mají skutečně styl!
Po stopách Shakespeara
Je to překvapivé, ale autor světoznámé tragédie o nešťastné lásce se do labyrintu veronských ulic nikdy nepodíval. Slavný příběh tu však i přesto žije vlastním životem. Juliin dům Casa di Giulietta s romantickým balkonkem patří bezesporu k nejnavštěvovanějším místním památkám. Obrovské pozornosti se těší také Juliina bronzová socha, o čemž svědčí její nablýskaná ňadra. Do baziliky San Zeno Maggiore míří snoubenci uzavřít sňatek podobně jako legendární pár a za místo jeho posledního odpočinku je vydáván anonymní sarkofág v klášteře San Francesco al Corso.
Temně romantické místo je ovšem ve Veroně ještě jedno a s trochou štěstí se na něm ocitnete naprosto sami. I my máme kliku. Pozzo dell´amore, neboli fontánu lásky najdete na konci slepé ulice Pozzo San Marco. Má krásný kovaný rám, stojí na malém náměstíčku, ale i ona je zatížena tragickým příběhem lásky. Ale tady už ne Romea a Julie, ale zamilovaného Corrada a chladné Isabelly. Ačkoli se jí statný Corrado také líbil, tajila své city tak dokonale, že jí vyčetl její chlad a ve studeném zimním dni ji přirovnal k ledové vodě ve studni. Ona mu namítla, ať tam tedy skočí a vyzkouší to. A on, zdrcen její lhostejností, její příkaz vykonal. Nepřístupně působící kráska jej pak zlomená bolestí následovala. Nad smutnou historkou dodnes mrazí, ale nutno říct, že místo je to nádherné.
Street food i vybraná elegance
Při procházce Veronou vyhládne, což je dobře, protože jakákoliv návštěva Itálie je sama o sobě úžasným gastronomickým výletem. Což o Veroně, kde se na stoly dostává to nejlepší z okolních polí, mořských vod a nedalekých hor, to platí dvojnásob. Na každém rohu narazíte na voňavou osterii servírující domácí delikatesy od nadýchané focaccii, přes nejrůznější bruschetty až po klasickou italskou pizzu. Chcete-li jen tak něco rychlého, vyzkoušejte panzerotti, smažené taštičky plněné rajčaty a mozzarelou nebo masové kuličky polpette. Kdo je na sladké, pak sladké koblížky bomboloni. A samozřejmě gelato, které mají nejlepší hned v zatáčce za mostem Ponte Pietra.
A ti, kteří nekoukají na nějakou tu hodinku a nějaké to euro navíc, mohou si tu dopřát i michelinský zážitek. Hvězdičkou se v centru Verony pyšní už čtvrté desetiletí elegantní podnik Il Desco v renesanční atmosféře historického paláce. Degustační menu Capitolo 4 vás provede vůněmi a chutí tradičních místních ingrediencí a nabídne i několik ikonických pokrmů, kterými se restaurace za dobu své existence proslavila.
Šmrnc moderních trendů i historie
Hned dvěma hvězdičkami se může pochlubit Casa Perbellini 12 Apostoli šéfkuchaře Giancarla Perbelliniho, který se po letech vrátil do svého rodného města a vedení restaurace převzal teprve před rokem. Fantastické renomé provázelo podnik už v 80. a 90. letech, Perbellini jej však svým mimořádným uměním pozvedl na novou úroveň.
Hledáte-li špičkový kulinářský zážitek s ještě delší historií, vyrazte k jedné z největších veronských staveb, rozlehlému římskému amfiteátru na náměstí Piazza Bra. Jen pár kroků odsud najdete restauraci Vittorio Emanuele, ve které se stravovala vybraná společnost již od roku 1895. Ochutnejte jemné foie gras nebo tataráček s chipsy Grana Padano, dýňové tortelli se sladkou kalábrijskou cibulí Tropea. Nebo se po dlouhém dni odměňte pořádným steakem chateaubriand s omáčkou z vína Amarone.
Poklad zvaný Amarone
Ano, Amarone, respektive Amarone della Valpolicella, to je další, oč tu běží. Intenzivní chuť připomínající likér z černých třešní a sušené švestky vás naprosto ohromí a není divu – toto exkluzivní víno ze svahů oblasti Valpolicella je skutečným místním pokladem.
Amarone se vyrábí z odrůd Corvina, Rondinella a Molinara prastarou metodou appassimento. Hrozny, které byly takto zpracovávány už ve starověkém Římě, se po sklizni, která probíhá co nejpozději, nechávají až 120 dní sušit. Bobulky tak ztrácí vodu, scvrkávají se a koncentrují. Pak se pomalu vylisují a nechávají oproti ostatním vínům netypicky dlouho kvasit (zhruba 35 až 50 dní). Následují dva roky zrání v dubu, v případě Amarone Riserva jsou to čtyři roky. A samozřejmě čím déle pak zůstane v láhvi, tím se jeho chutě ještě více prohloubí. Výsledkem je silné, koncentrované víno s vysokým alkoholem, bohatým komplexem a velkou intenzitou, které si budete pomalu a dlouze vychutnávat.
Vedle vinného lístku, jehož je tu ozdobou, ovšem můžete Amarone objevit i „skryté“ například v řadě místních pokrmů. Třeba jako hlavní ingredienci zdejšího oblíbeného risotta a dokonce se v něm nechává uležet sýr, který tak získá naprosto jedinečnou, lehce nasládlou příchuť. A kam za vínem a těmito delikatesami vyrazit, když už máte Veronu prochozenou a chcete poznat i krajinu za jejími hradbami? Více o enoturistice v okolí Verony čtěte ZDE
