Pravidelný pohled do světa whisky. Whisky World 2023 přináší další novinky a příběhy značek ze světa tohoto kultovního nápoje.

Charles III a nejistota šampaňských domů?

Nedávná korunovace symbolu britské monarchie lehce rozvibrovala dodavatele nápojů královskému dvoru. Vtip je v tom, že je tradicí při změně na trůnu revidovat seznam majitelů royal warrants, certifikátů, které jim potvrzují tento velmi žádoucí status.

Mezi čtyřiceti vyvolenými, jimž ho po desítky let přiznávala Elisabeth II, bylo i osm šampaňských domů: Bollingerem a Pol Rogerem počínaje a Krugem a Louisem Roederem konče. Neotřesitelnou pozici zaujímala ovšem Veuve Clicquot, jíž od roku 1868 držela palce královna Victoria. Tehdy objednal její kurýr J. J. Kanné „sto láhví vašeho nejstaršího šampaňského, ne příliš sladkého“. Je zjevné, že královna podlehla trendu, jenž byl posléze – a dodnes je – označován jako brut. V jejích stopách se pustila i královna Elisabeth (Královna matka), matka Alžběty II. Tak například v roce 1947 se podávalo na slavnostním obědě ročníkové šampaňské Veuve Clicquot 1928 nalévané z magnum láhví (obsah 1,5 litru má zásadní vliv na víno: prostor láhve umožňuje optimální sekundární kvašení).

Sotva se pak můžeme divit, že tento dům uváděl řadu speciálních plnění k různým královským příležitostem, naposledy v roce 1981 k svatbě prince Charlese a Lady Diany Spencer.

Neotřesitelná kázeň bublinek šampaňského

Ten jev zná řada z nás. Zatímco bublinky oxidu uhličitého po nalití sodovky chaoticky míří k hladině, bublinky šampaňského se ukázněně vznášejí v úhledném sloupku. Teorií, proč tomu tak je, existuje řada. Jednu razí zkušení degustátoři, kteří odmítají ochutnávat vzorky z nových sklenic. Další zdůrazňují nutnost zajistit na dně sklenky drobný hrbolek, na jehož vrcholku pohledný jev začíná.

S novou, pokusy prověřenou teorií přišel nedávno časopis Physical Review Fluids. Podle něj za chováním bublinek šampaňského musíme hledat molekuly mastných kyselin, jež přispívají k chuti tohoto vína a zároveň omezují turbulenci bublinek a uhlazují jim cestu, takže stoupají v přímých liniích.

Výzkum je významnější než si my, milovníci šampaňského, dovedeme představit. Umožňuje například pochopit uvolňování tzv. skleníkových plynů ze dna oceánů. A to je opravdu akutní problém.

Omyl senátora Kulhánka

Někdejší senátor Vladimír Kulhánek ve své encyklopedii VELKÁ KNIHA O WHISKY, která vyšla v roce 2007, nevěstil Rosebank Distillery, přezdívané „Královna Lowlands“, nic dobrého. Palírna byla v té době již čtrnáct let zakonzervována, v jedné části fungovala restaurace a majitel celý objekt nabízel – marně – za dva miliony liber šterlinků. Pan senátor byl stručný: „…pravděpodobnost jejího uvedení do života je minimální.“ (citované dílo, str. 45).

A ejhle! 18. července tohoto roku tu trojice odvážných mužů vypálila – po třiceti letech – první litry čerstvého destilátu a uložila je k zrání do sudu po Bourbon whiskey označeného – jak jinak – číslem 001 (fascinuje mě představa, že možná už je naplněn i sud 007; podle mého výpočtu by mohl tento new make dosáhnout plnoletosti tak právě k premiéře nové bondovky).

Rosebank Distillery byla založena…kdy vlastně? Pod tímto jménem vznikla v roce 1840, ale přestavbou své předchůdkyně – palírny Cameron, která měla v rodném listě letopočet 1773. Jako jedna z mála pálila třístupňovou periodickou destilací. Destilační kotle byly vyrobeny podle původních výkresů, a i ten komín byl opraven! A bude nadále dominovat Falkirku…