KOKTEJL MĚSÍCE/SRPEN Jeho jméno zní stejně, jako u nás poněkud méně známý výraz pro smoking. TUXEDO je Dry Martini Cocktail s decentním závojem absintu nebo jeho blízkých příbuzných pastisu či ouza. Receptura je až k uzoufání jednoduchá a jde jen o to, aby barman koktejl připravil správně. Ale co znamená správně?

Koktejlovou skleničku, míchací sklenici, lžičku a sítko (strainer) uložím do mrazáku. Stačí na deset minut. Připravím si k ruce gin (tedy já dávám přednost 45% Slovácké borovičce od vizovických jelínků, protože má dravé jalovcové patro), suchý vermut (stačí Cinzano Dry, i když Noilly Prat je příhodnější) a ouzo (rozhodně o 40 % alkoholu; méně vede do pekel). Pokud jsou všechny přísady chlazené, tím lépe. Jakmile je vše připraveno, dávkuji je do míchací sklenice, krátce promíchám a teprve pak přidám led. Zasunu míchací lžičku obráceným koncem – většinou je na něm mačkátko nebo nic – a míchám padesátkrát dokola. Trik mě kdysi naučil Dale DeGroff, člen elitního světového bar-gangu; pod padesát je koktejl vlažný, nad padesát příliš zředěný.

…čtyřicet osm…devět…padesát a znízka naliji přes sítko do sklenky. Ne, nenechte se ošálit barmanským šoubyznysem na YouTube, kde se borci trefují na střed „víšejpky“ – sklenky na martini s kalíškem tvaru V ­– z metrové výšky, takže je kolem mokro. Pak už stačí dekorovat citronovou kůrou nebo vložit olivu (pokud je bez pecky, větším otvorem nahoru, aby unikla bublina vzduchu a oliva pokojně klesla ke dnu) a ­– a napít se.

Boží!

Koktejl publikoval v legendární The Savoy Cocktail Book roku 1930 pod názvem Tuxedo slavný britský barman Harry Craddock, jenž unikl před americkou prohibicí do londýnského hotelu Savoy a v jeho American Baru strávil nejkrásnější etapu své kariéry. Jak padla volba na Tuxedo, není jasné. Drink se ještě v polovině dvacátých let jmenoval OPAL bezpochyby proto, že díky anýzovému závoji opalizoval.