Svůj mezinárodní den slaví napříč vinařskými regiony Starého i Nového světa, 18. srpna je svátek Rulandského modrého. A oslavy se nevyhnou ani Praze. Degustační akcí si jej v tento den připomene i vinice sv. Kláry v Botanické zahradě v Troji.
Šampaňským vínům dává strukturu a hloubku, jako tiché červené víno okouzluje elegancí, smyslností. Jiskrná rubínová barva je sice řidší, ale s o to větší intenzitou na vás zaútočí harmonie vůní a chutí. Pinot Noir je úžasná odrůda. Temperamentní, delikátní, labužnická. Pravda, trochu vrtošivá, potrpí si na péči i správné načasování všech procesů, od vinice, po degustaci, za což se umí odvděčit. Není divu, že pak skvěle doplní každou příležitost, navíc si rozumí s obdivuhodnou škálou pokrmů. V Čechách a na Moravě je navíc jednou z nejtradičnějších odrůd, za jejíž rozšíření vděčíme Karlu IV. a za její stále slibnější budoucnost i stále teplejšímu klimatu.
PINOT NOIR – jméno s chutí sametu
u nás Rulandské modré
v Itálii Pinot Nero
v Německu Spätburgunder
v Rakousku Blauer Burgunder
Kisburgundi v Maďarsku
Crni Burgundac na Balkáně
Citlivka s tenoučkou kůži
Už na vinohradu může dát zabrat. Nesnáší vedra, v nadměrném horku vyzrává příliš rychle a chybí jí pak komplexnost a elegance. Ve výrazně chladnějších oblastech zase nemusí dospět do dostatečné zralosti.
Nicméně právě v chladnějším a vlhčím klimatu se jí daří dobře, zvlášť když je vegetační období dostatečně dlouhé a vyrovnané. Pak disponuje i nejvyšším obsahem jedné z nejcennějších látek – resveratrolu. Pinot Noir jej může mít až třikrát či čtyřikrát víc než jiné odrůdy.
Náročná je i na půdní podmínky. Bobule se slabou slupkou jsou obvykle drobné a vyzrávají nepravidelně, navíc jsou náchylné k řadě chorob. Za prvotřídní kvalitu se platí intenzivní péčí, nízkými výnosy, také zpracování si žádá své. Což se projevuje na pracnosti i nákladech.
Přesto, pokud s tím vinař počítá, má dobré podmínky a umí s touto odrůdou zacházet, Pinot Noir se dokáže revanšovat. Tam, kde mu prostředí i přístup vinaře sedne, má neobyčejné charisma, intenzitu, bohatost.
Snad žádná jiná z odrůd nedokáže tak překvapit, okouzlit působivostí i pestrostí projevů. Jako mladá umí být šťavnatě svěží, ve stáří odkrývá rafinovaně další a další vrstvy, proto budí takový zájem, zvědavost i diskuse mezi vinaři, degustátory a milovníky vína.
Od Burgundska po Tasmánii
A mají k tomu dostatek důvodů i díky expanzi, která ji provází. Zdaleka to totiž není jen Burgundsko, kde se rodí velké a překrásné Pinoty Noir. Magie, která provází vrcholné a nejdelikátnější stařičké vzorky sice stále obestírá legendární francouzský region, ale trendy už se mnohdy rodí jinde.
Stále zajímavější je produkce vinařů nejen ve Starém světě – v Rakousku, Maďarsku, severní Itálii, na Balkáně, ale i v tom Novém: v Jižní Americe, v Jižní Africe, Austráli, Tasmánii, Kalifornii.
Ostatně také v tuzemské produkci má rulanda modrá hlubokou tradici a velkou budoucnost. Zvlášť v dobrých ročnících jde o vína, která obstojí i v burgundské konkurenci.
Elegance a vůně stáje
Slovo pinot sice označuje borovou šišku (podle tvaru hroznu), její vůně v něm však nehledejte. Typické je naopak aroma třešní, jahod, malin, rajčat, květinové tóny, stejně jako stopy mulče, vlhké země, mechu, mladší víno má více ovocnosti.
Ve starším se projevují vyzrálejší ovocné tóny (tmavé třešně, švestky, povidla) a přidávají se fialky, intenzivnější bylinky, kůže, chlév.
V některých pinotech najdete rozmarýn, mátu, skořici, oregano, ale i zelený čaj či černé olivy a je to pak především terroir, který propůjčuje odrůdě rustikálnější divokost a tóny hub, lanýžů, spadaného listí, dvora, kůže, dokonce i masa.
Podle použitého dřeva se pak přirozené vůně a chutě odrůdy propojují s tóny dubu, kouře, sladkého koření, toastů či dehtu, s věkem víno získává až doutníkové aroma, nádech cedru… V chuti bývá plné, bohaté, ale ne těžké. A nemělo by mít příliš mnoho alkoholu. Více než 14 % už ukazuje na přezrálost hroznů, takovým pinotům se raději vyhněte.
Z hlíny bývají tmavší a hutnější, ze štěrku bledší, světlejší a křehčí, když už se vracíme k barvě, pak je celkově nižší a osciluje v různých tónech rubínu. Jeho největší předností je sametovost až hedvábí – kyseliny i třísloviny jsou jemné, delikátní. S věkem pak ještě přibývá na eleganci, hloubce, komplexitě, hladkosti a bohatosti.
