Amfory, kvevri, keramické nádoby, v jakých víno zrálo už před osmi tisíci lety. Dnes se k nim vinaři vracejí ve velkém. Nejlepší je, když jsou přímo z místní půdy. Ale ne každá je vhodná, a ne každý keramik je umí udělat. „Když jsme z pece slyšeli praskání, chtěli jsme s tím seknout,“ říká spolumajitelka značky Valtické amfory Zdeňka Benešová. Ale vydrželi a dnes jejich amfory využívá již několik vinařství.
Návrat ke starobylým technologiím, úcta k moudrosti a postupům předků, navazování na tradice i návrat k přírodě, to vše prostupuje v posledních letech vinařstvím stále silněji. A zájmu vinařů neunikly ani způsoby výroby pocházející ze samotné kolébky vína – Gruzie. Kachetinská metoda z Kachetie, oblasti v podhůří Kavkazu, odstartovala módu červených vín z modrých hroznů a oranžových vín z hroznů bílých, kvašených na rmutu a dál zrajících v uzavřených keramických amforách, tzv. kvevri. Boom oranžových vín tak logicky odstartoval i poptávku po nádobách vhodných k tomuto typu výroby i uskladnění vína.
„Původně jsem studovala restaurování keramiky v Českém Krumlově, už tehdy jsem se samozřejmě dozvěděla o velkých keramických nádobách na víno. Dalším podnětem bylo setkání s valtickým sommelierem Jiřím Supem, který mne pro kvevri nadchl. Okouzlily mne svým tvarem, velikostí i funkčností, a tak začala naše dobrodružná pouť za kvevri,“ říká akademická malířka Zdeňka Benešová, která se keramikou zabývá již více než dvacet let.
Mimochodem jejím oblíbencem je gruzínský naivní malíř a výtvarník Niko Pirosmani, který zemřel před sto lety. Pocházel z vinařské rodiny a na svých obrazech často zachycoval vinařské výjevy, včetně kvevri. I on tak byl jedním ze zdrojů inspirace.
Společně s partnerem Ondřejem Žďárským se tedy před třemi lety rozhodli prozkoumat podrobně technologie výroby amfor určených do vinařství a posunout keramickou dílnu směrem k novému podnikání.
„Samozřejmě, nejdřív mne napadlo, že by bylo krásné na amfory malovat, ale pak nás ten projekt doslova pohltil. Vydali jsme se do Gruzie, abychom se o výrobě dozvěděli co nejvíce. O konstrukci, modelování, jednotlivých postupech, ale i o vlastnostech hlíny, zjišťovali detaily ohledně nasákavosti, parametrů pece či teploty výpalu,“vzpomíná Benešová.
Hlína, to je svoboda i výzva
Z Kachetie si dovezli i vzorky půdy vhodné pro výrobu amfor, podrobně zkoumali složení. Ukázalo se například, že přítomnost stříbra, obsaženého v hlíně kvevri, je mýtus. A také to, že půda ve Valticích a okolí má velmi dobré předpoklady posloužit danému účelu.
Není divu, za Lichtenštejnů bylo v kraji mnoho cihelen. A protože navíc přišla objednávka z právě vznikajícího vinařství, které zaručilo přísun potřebného množství materiálu přímo z vinic, nebylo co řešit.
„Nejsme v Gruzii, žijeme na Moravě a vlastně jsme si uvědomili, že nechceme vyrábět kvevri, ale amfory z místa, kde roste místní réva. V Gruzii jsme si osvojili techniku starou přibližně 8 000 let, ale předpokládáme, že stejným, nebo podobným způsobem, se víno vyrábělo na více místech Evropy. Důkazem je například Portugalsko. To znamená, že vinaři používali pro výrobu amfor místní hlínu a materiály. A tak to chceme dělat i my,“říká Zdeňka Benešová.
Vznikající vinařství Obelisk, které založil František Fabičovic na okraji Valtic na trati Hintertály si objednalo celkem pět amfor. Rodiny se vzájemně přátelí, tak se začal rodit společný projekt, který trval několik měsíců.
Rozžhavené peklo
Hlína byla vyzdvižena z hloubky osmi metrů, podrobena analýze a Mendelova univerzita potvrdila, že je pro výrobu nádob opravdu vhodná. Tak teď nastal čas postavit pec. „Ondra začal zkoumat možnosti, vymyslel ji tak, abychom do ní mohli dávat až 500 litrové amfory,“ říká Zdeňka.
Stavba trvala celé léto a padly do ní více než tři kubíky písku, šest kubíků hlíny… Stavělo se z hliněných cihel, nohama se hmota míchala se slámou.
„Vlastně je to takový malý hliněný dům. Ale najednou se před námi otevřel úplně nový prostor práce s hlínou,“ tvrdí Ondřej Žďárský, který zedničinu považuje nejen za svou práci, ale i koníček.
První den byla stavba velkou atrakcí. Sešli se kamarádi, pomáhali, ale postupně se začali vytrácet a poslední dva měsíce už stavěli jen on a Zdeňka. Pec samozřejmě zkoušeli, testovali teploty, pak přišel na řadu první „ostrý“ výpal. „Kontrolovali jsme teplotu, upravovali ji, měli jsme domluvené střídání. Ale pak ti, co nás měli vystřídat nepřišli. Bylo to fyzicky velmi náročné, přístup do té pece je složitý, teplota uvnitř přes tisíc stupňů. Byli jsme unavení, vyčerpaní, protože už to trvalo víc než 24 hodin. Tak jsme to chtěli trochu urychlit, teplotu zvýšili o něco víc a vzápětí slyšeli, jak se z pece ozývají rány. Bylo jasné, že amfory popraskaly. Ale vlastně jsem cítila úlevu, že už konečně můžeme jít domů,“ vzpomíná Zdeňka Benešová na první neúspěch i krizi.
Konec dobrý…
Ale nadšení a radost z práce je neopustila. Další pokus už byl úspěšný, dnes stojí nádoby vlastně na tom samém místě, odkud pochází hlína. Místnost pro amfory zároveň Zdeňka společně s jejich dětmi a dětmi majitelů pomalovaly, a tak začátky byly prý nakonec příjemně rodinné. Dnes vedle vinařství Obelisk používají jejich keramické nádoby například rodinné vinařství Vican.
https://www.valticke-amfory.cz
