Lužická jezerní oblast se postupně stává jednak ideální lokalitou k aktivnímu odpočinku uprostřed přírody, zároveň i zajímavou kulinářskou destinací. A protože leží jen zhruba tři hodinky autem od Prahy, vyplatí se vyrazit sem i na den dva. Milovníci vína tu navíc najdou i jednu z nemnoha “jezerních” vinic”. Vinohrad výhradně s PIWI odrůdami a srdce nejmladší německé zemské vinařské oblasti “Großräschener See”.

Do krajiny blankytně modrých jezer obklopených borovicovými háji vznikající postupnou revitalizací bývalých hnědouhelných dolů jsme vyjeli hlavně za turistickými cíli této mimořádné oblasti, která se dynamicky mění v dovolenkový ráj. Zvláště pozůstatky hornické minulosti a prvky průmyslového dědictví, citlivě integrované do její nové tváře, přitahují pozornost a lákají k dobrodružným objevům. A když už víte za jakými atrakcemi se vydat, máme pro vás i pár tipů co ochutnat.

Česká stopa v lužickém rosé

Podzim je čas vinobraní a na nejstrmější vinici v Braniborsku – ano, braniborské víno opravdu existuje – jsou přípravy v plném proudu.

„V dubnu přišla studená fronta z Norska a několik dní jsme měli -5°C,“ vypráví Andreas Wobar, majitel stejnojmenného vinařství, který vinici na břehu Großräschener See založil a spravuje ji se ženou Cornelií již dvanáct let. „Až 80 % vína jižně od nás okolo Labe pomrzlo. Ale my jsme měli štěstí. Jsme na břehu jezera a to už mělo tou dobou stabilní teplotu.“

Tento kousek země o rozloze zhruba 1,5 ha je pro vinice naprosto ideální. Od nehybné vodní hladiny jde teplo, na svah se sklonem 30 až 33 % k jihu optimálně svítí slunce a na rozdíl od okolí je tu namísto písečného podloží jílovitá půda, která vínům dodává jedinečný charakter. Vinice leží sice na části povrchového dolu, ale protože šlo o jeho okraj, podloží a půdní podmínky jsou zde nedotčené.

Rodina pěstuje pouze odrůdy odolné vůči houbám – takzvané PIWI – a na tuto myšlenku je přivedla shodou okolností návštěva několika vinařství ve Valticích, kde se rezistentním odrůdám věnují. Líbilo se jim i to, že šetří přírodu. Například Solaris ve Wein Wobar postřikují jen dvakrát do roka – před květem a po odkvětu – a spotřebují tak až o 80 % méně fungicidů než kdyby pěstovali klasické odrůdy.

“Jezerní vína” na vinici i na vodě

Na jejich svahu najdeme také další rezistenty: Johanniter, Cabernet Blanc a Pinotin, ze kterého Andreas vyrábí hlavně svěží růžové. Stejně jako ostatní vína je zpracovává ve známém saském vinařství Prinz von der Lippe.

„Jezdí sem spousta mladých a ti mají o růžové obrovský zájem,“ říká vinohradník a dodává, že nejvíc lidem chutná v parném létě. Ať už je podávají přímo na vinici, na vyhlídkové lodi Wilde Ilse brázdící hladinu jezera nebo v přilehlé restauraci IBA Terassen. Kde mimochodem i skvěle vaří. A dát si nad třpytivým jezerem po cyklistické túře skleničku a něco dobrého k snědku, to je prostě sen. Také vám tu poskytnou informace o dalších exkurzích za vínem organizovaných kanceláří IBA Active Tours, která od května do října nabízí kombinaci degustace s vyhlídkovou jízdou po regionu.

S pěstováním hroznů se do regionu vracejí i nejrůznější vinařské akce. A protože víno a jeho sklizeň odedávna provázelo veselí, nechybí na programu ani podzimní vinné slavnosti. Ty probíhají začátkem října na hradě Jakubzburg a provází je tematický bleší trh se starožitnostmi.

Jak chutná Lužice? Po houbách, chřestu i lněném oleji

Při toulkách vinicemi vyhládne, naštěstí tradiční lužická kuchyně je chutná i sytá, často vychází z polských a slezských receptů. Vedle rybích pokrmů jsou hojně zastoupené brambory v nejrůznějších úpravách, ale svou pověst si vybudovaly také tradiční palačinky „Plinsen“, na kterých jsme si pochutnali v legendárním Krabatově mlýně, přílohy s tvarohem a místním věhlasným lněným olejem nebo fantastické pokrmy ze zvěřiny.

Nesmíme také zapomenout na slavné lahodně křupavé spreewaldské okurky, které se nakládají jen pár kilometrů odsud! A co teprve, když z kuchyní zavoní podzimní suroviny. Těm vévodí houby, dýně, jablka, kořenová zelenina, červené maso…

Hutná polévka soljanka z červené řepy se začíná hlásit o slovo s prvními chladnými večery, vůni „Zwiebelrostbraten“ neboli hovězí pečeně s cibulovou omáčkou se nedá odolat a nad hříbkovými ravioli zaplesá srdce každého vegetariána. Pravda, podobné je to na jaře, když se objeví místní chřest. I ten vždy na několik týdnů ovládne meníčka restaurací, obchody, farmářské trhy, stánky u silnice a krásně demonstruje, jak zdejší podniky dokáží kouzlit s lokálními a sezónními ingrediencemi.

Steak z klokana? Zaskočte do majáku

Pokud máte pocit, že východní Německo je v gastronomii poněkud předvídatelné, tak vás teď rádi vyvedeme z omylu. Třeba v restauraci hotelu Lido Senftenberg u stejnojmenného jezera si můžete pochutnat na vynikajících medailoncích z bizona. Podnik v majáku Der LeuchtTurm-Lausitz vedle úžasného výhledu na marinu Geierswalder See nabízí steak z klokana s bramborovým nákypem se švestkami. A za návštěvu rozhodně stojí také Die Drogerie kombinující koncept restaurace, vinného sklípku a školy vaření, která překvapuje celou řadou nevšedních chutí umně zakomponovaných do svých pokrmů – od hořčicového kaviáru, přes restované kapari až po levandulovou smetanu.

Velké plány a obrovské investice

Příležitostí ochutnat tu kreativní a krásná jídla je dost a nová místa přibývají. Například hned dvě novinky si pro návštěvníky v letošním roce připravil wellnesshotel Seeschlößchen. Od konce června funguje nově restaurace Lutki Hütte, do které architekti nechali přenést dvě stě let starou dřevěnou podlahu a celý interiér sladili do rustikálního designu. Nyní na podzim otevírají luxusní jídelní salónek přímo uprostřed wellness zahrady, do nějž budou hosté moci přijít rovnou v županu. Je mnoho možností, jak vyjít hostům vstříc.

A tím to zdaleka nekončí. Za posledních dvacet let vynaložilo Braniborsko na své straně Lužických jezer již 100 milionů eur na vodní stavby a veřejnou infrastrukturu. Na konci srpna se spolková vláda rozhodla povolit od roku 2026 veřejné využívání dalších čtyř velkých jezer v oblasti. Vznikne tak první souvisle splavný řetězec vodních cest v regionu, který povede přes jezera Großräschener, Sedlitzer, Partwitz a Geierswalder až po Senftenberger See. Místní turistická centrála má jasno – z Lužické jezerní oblasti má být do budoucna největší ráj vodních sportů v zemi, ve kterém si každý najde to své. Už teď se těšíme, co nového nás čeká za pár let, ve “vodním světě” i na vinicích

LUŽICKÁ VÍNA

Víno má v Lužici bohatou tradici, první zmínky pocházejí z počátku 13. století. V minulém století odtud vinařství prakticky zmizelo, nyní si zde opět nachází své místo. S globálním oteplování stále sebevědoměji. Zatímco polovina Lužice leží v Braniborské zemské vinařské oblasti, druhá zasahuje do nejvýchodnější ze 13 hlavních vinařských oblastí, Saska. Vinařů, kteří zde hospodaří, je jen o málo více než desítka. A renesanci lužického vinařství opírají o vášeň k oboru i chytrý výběr vinné révy. Ať už jde o mrazuvzdornost, schopnost odolávat chorobám a hlavně produkovat kvalitní hrozny na speciální rekultivované půdě co nejšetrněji k přírodě. V samotné oblasti Lužických jezer, tedy v Dolní Lužici v jižním Braniborsku, pečuje sedm pěstitelů a sdružení o plochu kolem 12 ha vinohradů. První výsadby na vinici Wolkenberg v místech bývalých povrchových dolů probíhaly ve spolupráci univerzit v Geisenheimu a v Cottbusu. Na třicetimetrovém umělém kopci vysadili 99 keřů pokusné révy a z nich vybrali osm nejlépe prosperujících odrůd, klasických i PIWI. Vinařství v okolí jezera Großräschener, na okraji bývalého dolu Meuro, kde hospodaří i Wein Wobar, naopak zahrnuje pouze PIWI odrůdy. Hrozny jsou sklízeny ručně a vloni udělila Evropská komise EU vínům “Großräschener See” chráněné zeměpisné označení původu (CHZO) a zařadila je tak mezi 27 německých zemských vinařských oblastí se stejným statutem, tedy produkujících Landwein. (-red-)